Základní škola - O škole

---

Základní škola J. E. Purkyně a Základní umělecká škola Libochovice

Základní škola J. E. Purkyně a Základní umělecká škola Libochovice je plně organizovaná škola poskytující vzdělávání žákům od 1. do 9. ročníku. Součástí organizace je také základní umělecká škola, školní družina, speciální třídy a školní jídelna.

---

Základní údaje

---

Zřizovatel školy

Město Libochovice

---

Součásti školy

Základní škola J. E. Purkyně

• Sídlo: Vrchlického 284, Libochovice
• Zástupce ředitele: Mgr. Jan Fictum – statutární zástupce ředitele

Speciální třídy

• Sídlo: Komenského 299, Libochovice
• Zástupce ředitele: Mgr. Petra Pletichová

Školní družina

• Sídlo: Vrchlického 284, Libochovice

Základní umělecká škola

• Sídlo: Riegrova 64, Libochovice
• Zástupce ředitele: Mgr. Jiří Grüner

Školní jídelna

• Sídlo: Školní 817, Libochovice
• Vedoucí školní jídelny: Bc. Šárka Malá, DiS                   

---

Historie školy

V písemných památkách města se o školství dovídáme jen málo. S určitostí lze říci, že za vlády Jiřího Popela z Lobkovic (1569–1594) bylo školství přísně katolické, o čemž svědčí i skutečnost, že školy na libochovickém panství byly pod dozorem jezuitské koleje v Chomutově, kterou roku 1590 Jiří Popel založil.

První zmínka o škole pochází z roku 1617, kdy je v městských zápisech uvedeno, že při škole působil učitel Jiří. Ve farní pamětní knize se dále uvádí, že škola měla roku 1624 pouze jednu třídu a koncem 17. století sídlila ve farním domě.

Dne 30. března 1651 byl od obce zakoupen „dům špitální“ čp. 18 vedle kostela v Purkyňově ulici. V obnovených purkrechtních knihách z roku 1714 se uvádí, že v tomto domě byla zřízena škola se dvěma třídami. Když budova přestala vyhovovat, byla roku 1791 na stejném místě vystavěna nová škola, ve které se vyučovalo až do roku 1893.

Za kantora Jana Zvěřiny (1773–1775), kdy vstoupil v platnost tereziánský školní řád, byla zdejší škola označována jako škola triviální neboli obecná. Roku 1835 byla přeměněna na trojtřídní školu a nazývala se školou farní nebo městskou. Za správy Václava Pecháčka byla povýšena na školu vzornou.

Trojtřídní škola fungovala až do roku 1878 a na jednu třídu připadalo průměrně 135 žáků. Budova byla ve velmi špatném stavu, místnosti byly malé a nevyhovující. Učitelé často neměli dostatek prostoru pro všechny děti.

Po smrti Václava Pecháčka nastoupil na školu Josef Čapek, který se roku 1871 stal řídícím učitelem. Napsal publikaci Dějepisný místopis města Libochovic nad Ohří a výtěžek věnoval na zařízení opatrovny v Libochovicích.

Školní docházka v 19. století nebyla pravidelná. Děti často nastupovaly do školy později a mezi lety 1858–1868 bylo průměrně zanedbáno 30 % vyučovacích hodin. Rodiče byli na nedostatečnou docházku upozorňováni prostřednictvím školy, farního úřadu i okresního soudu.

Na konci školního roku se konaly veřejné zkoušky za účasti vikáře, významných občanů a rodičů. Škola měla také své dobrodince. Mezi významné osobnosti patřil například Jan Evangelista Purkyně, který škole daroval obrazy, knihy, muzeální sbírky i finanční prostředky.

Na stavbu nové školy se pomýšlelo již od roku 1867. Samotná výstavba začala roku 1892. Základní kámen byl slavnostně položen 20. dubna 1892 a dne 17. září 1893 byla nová školní budova vysvěcena. O den později zde byla zahájena výuka měšťanské školy.

Velkou zásluhu na výstavbě měli MgPh. Antonín Šrámek a MUDr. Václav Reinhart. Škola disponovala kvalitní pitnou vodou, učitelskou knihovnou a od roku 1878 také knihovnou žákovskou.

Od roku 1870 měla škola vlastní prapor a o rok později byl založen učitelský spolek BUDEČ Libochovice.

V roce 1903 byl založen polévkový ústav, který denně vydával až 200 porcí jídel pro žáky. Ve stejném roce začal ve škole působit školní lékař. Městská rada podporovala také koupání dětí ve volné řece i na plovárně.

Prvním ředitelem měšťanské školy se stal Karel Křenek, který školu vedl až do roku 1924. Roku 1896 byla zřízena měšťanská škola pro dívky a o dva roky později mateřská škola.

Dne 26. září 1937 získala škola u příležitosti 150. výročí narození J. E. Purkyně čestný název „Purkyňovy školy“. Ve vestibulu školy byl umístěn obraz vědce namalovaný učitelem Svobodou.

Období druhé světové války znamenalo pro školu těžké časy. Dne 1. července 1942 byli na kobyliské střelnici popraveni zaměstnanci školy Václav Pata, Miloš Korejs a školník Václav Vyskočil. Další učitelé byli vězněni nebo deportováni.

Za okupace byla zavedena povinná výuka němčiny a budova školy byla označena dvojjazyčně. Musely být odstraněny obrazy a busty spojené s první republikou a školní kronika byla zapečetěna.

Po roce 1948 přinesly změny politického režimu zásadní zásahy do školství. Roku 1953 byla uzákoněna jednotná škola a někteří pedagogové museli školství opustit.

Ve školním roce 1959/1960 byla zřízena výběrová 9. třída a následně vznikla základní devítiletá škola.

Od 60. let docházelo k postupné modernizaci školy, budování odborných učeben a rozšiřování výuky. V roce 1960 navštívil školu ředitel pražské zoologické zahrady Dr. Cyril Purkyně, pravnuk slavného vědce.

Kvůli nedostatku kapacity probíhala výuka také v okolních obcích a detašovaných pracovištích. Děti dojížděly například do Evaně, Slatiny, Černiva, Chotěšova nebo Žabovřesk.

Roku 1965 bylo povoleno diferencované vyučování a v dalších letech se postupně modernizovalo prostředí školy. Koncem 70. let začaly školy v přírodě.

Dne 1. září 1982 byla zahájena dlouho plánovaná přístavba a rekonstrukce školy. Po téměř pěti letech byla 14. ledna 1987 otevřena nová část budovy s devíti třídami, odbornými pracovnami a kabinety.

O dva roky později byly otevřeny nové prostorné šatny a roku 1992 byla dokončena rekonstrukce celého školního komplexu. Tím definitivně skončilo dlouholeté vyjíždění žáků do okolních obcí.

Po listopadu 1989 se škola začala výrazně modernizovat. Byla zavedena výuka anglického a německého jazyka, vznikaly nové počítačové učebny a škola postupně reagovala na nové vzdělávací trendy.

K 1. lednu 1993 se škola stala samostatným právním subjektem a od roku 1995 se její součástí stala také školní jídelna.

V roce 1997 byla otevřena první počítačová učebna vybavená počítači Pentium. Následně byl vybudován sportovní areál školy.

V dalších letech probíhala rozsáhlá modernizace budovy:

• rekonstrukce sociálních zařízení,
• výměna oken,
• modernizace školní jídelny,
• spuštění webových stránek školy,
• instalace interaktivních tabulí,
• vybudování bezbariérového přístupu,
• otevření „oranžového hřiště“,
• modernizace IT infrastruktury,
• elektronizace školní dokumentace.

V letech 2013–2014 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy zahrnující zateplení, rekonstrukci střech a výměnu výplní otvorů.

Od školního roku 2013/2014 jsou součástí školy také speciální třídy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

V následujících letech pokračovala modernizace školy:

• navýšení kapacity školní družiny,
• rekonstrukce rozvodů vody,
• rekonstrukce stropů se zvukovou izolací,
• úpravy okolí školy,
• nové chodníky,
• parkovací místa,
• veřejné osvětlení.

Díky těmto změnám vzniklo moderní, bezpečné a estetické prostředí odpovídající současným požadavkům na kvalitní vzdělávání.